Vydejte se s námi do jednoho z nejtemnějších období bouřlivého 20. století – do doby vlády nacistického režimu v Německu. Průvodcem nám bude odborník na slovo vzatý, britský historik Roger Moorhouse, který se na toto zdánlivě dávno vyčerpané téma dokázal podívat zcela novým způsobem: prostřednictvím příběhů typických i neobvyklých artefaktů. Sto pečlivě vybraných předmětů a staveb pokrývá všechny aspekty dějin nacistického Německa, od často probíraných témat, jako je holokaust a druhá světová válka, po daleko méně známé oblasti, k nimž patří sociální politika, technický pokrok či využití propagandy. Příběhy všech artefaktů Moorhouse čtivě a současně fundovaně zařazuje do širších souvislostí. Výsledkem je mimořádně plastický obraz tehdejších událostí, k čemuž přispívá i vysoce kvalitní obrazový doprovod, který dává knize téměř ráz výstavního katalogu. Předmluvou knihu opatřil profesor Richard Overy, přední odborník na dějiny nacistického Německa a druhé světové války.
Grand Petersen: Neběhej, dej si slaninu
.jpg)
Který malý každodenní rituál vám letos nejvíc zvedl náladu
Ranní káva připravená přesně tak, jak ji miluju
10 x [10%]
Krátká procházka, která mi vyčistí hlavu
10 x [10%]
Chvíle ticha před začátkem dne
9 x [9%]
Oblíbený parfém, který mi dodá sebevědomí
9 x [9%]
Hudba, která mě naladí do správné energie
12 x [12%]
Malý beauty rituál, který mi udělá dobře
10 x [10%]
Pár minut čtení něčeho, co mě inspiruje
12 x [12%]
Pořádný oběd bez spěchu
10 x [10%]
Večerní sprcha, která smyje celý den
10 x [10%]
Krátký telefonát nebo zpráva od někoho blízkého
9 x [9%]
Celkem hlasovalo : 101
„Zdá se mi být až poněkud absurdní, že naším největším nepřítelem může být naše vlastní ego. Je to totiž racionální složka, která je podřízena především našemu svědomí a sociálním vazbám. Výsledkem tohoto hierarchického systému je naše chování. Ať chceme nebo ne, je to prostě tak. Zdravé ego je u člověka vždy rozpoznatelné, protože takový člověk se opírá o své emoce, aby porozuměl především sám sobě a prostředí, ve kterém žije a pracuje.“
Lenka Žáčková
