Nahrávám...

Domů VIPky

Roman Staněk má už ve 14 letech našlápnuto, možná i do Formule 1

Sen snad každého malého kluka je závodit v autech. Splní se to však jen malé hrstce z nich. Roman za pár dní oslaví patnácté narozeniny, přesto se o něm mluví jako o jednom z největších talentů českého motoristického sportu. Ono se ale není čemu divit, má toho za sebou už poměrně hodně. A všichni věří, že to nejlepší teprve přijde.

Všechno to začalo tak trochu náhodou. Roman se svými dvěma bratry vyrazil na motokáry, aby si vyzkoušeli, o čem to vlastně je. „Jeden známý nám řekl, že jsme docela dobří a měli bychom vyzkoušet pár závodů,“ vzpomíná s úsměvem rodák z Valašského Meziříčí. Kluci to vzali vážně, pořídili si kombinézy, helmy a vyrazili vstříc novému dobrodružství. Jak už to ale bývá, ne všichni u nového koníčka vydrželi. Nakonec zůstal jen Roman, který v podstatě od prvního závodu dával najevo, že je v něm mnohem více, než v „obyčejném“ klukovi, který si sem tam zajede pár okruhů.

Bylo jen otázkou času, kdy Roman vyrazí na první závody do zahraničí, aby se poměřil s daleko větší konkurencí. I tam však od začátku vyhrával. „Měl jsem trenéra, který také v zahraničí jezdil a měl tam kontakty. Na závody vás nikdo nezve, hlásíte se sami. Ale musíte mít samozřejmě soudnost, když byste dostávali tři vteřiny na kolo, tak se tam necpete,“ vysvětluje Staněk, jak to chodí ve světě motokár. Hned v roce 2015 získal první místo ve finále italského poháru a kdo snad ještě pochyboval, měl definitivně jasno – tenhle kluk je vážně obrovský talent!

Kdo by si však myslel, že jezdit motokáry je procházka růžovou zahradou, spletl by se. Už v těchto „dětských“ kategorií musí závodníci tvrdě trénovat a pracovat na sobě. Tím spíš, že motokáry nemají být poslední zastávkou v jejich kariérách, v ideálním případě by se měli zastavit ž ve formuli 1. I když tam je cesta velmi, velmi dlouhá a pořádně trnitá. „Dnes nemám čas už vůbec na nic. Přijdu domů ze školy, jdu si zacvičit a pak buď trénuju, nebo mám závody. Posilovna, kolo, běhání. Nic víc nestíhám. Kromě školy, to je jasné,“ uculuje se žák deváté třídy základní školy Zašová. Právě školní docházka je pro Romana nutné zlo. „Nejraději bych jen závodil, to je jasné. Ale vím, že to nejde. Školu zvládám. S panem ředitelem a učiteli jsem domluven, že si jednou za čas vše doplním, sešity, učení. Moc jim děkuji, že mi takto vycházejí vstříc.“

V nadcházející sezóně čeká Staňka dosavadní vrchol jeho kariéry a vlastně i zlom. Z motokár přesedl do formule 4, kde se stal členem týmu US Racing – Charouz Racing System by Sauber Junior Team. Naskočil tak do unikátního programu, který by měl v ideálním případě vyvrcholit u týmu Sauber F1. O tom, že se ocitl v dobré společnosti svědčí i fakt, že úřadující šampion F4 Lirim Zendeli je právě z tohoto týmu. „Testoval jsem už v Barceloně a v Itálii a dojmy jsou dobré. V motokáře je všechno rychlejší, ve formuli si zase musíte dávat daleko větší pozor, kde brzdit, jak točit volantem, abyste autem neškubali a tak dále. Ale dá se říct, že stopa je velmi podobná, jako v motokárách.“ První tři, čtyři závody v nové sezóně se prý chce Roman hlavně rozkoukávat. Pak už si ale dává celkem vysoké cíle. „Každý závod bych se chtěl umisťovat na stupních vítězů v kategorii nováčků. A ke konci sezóny bych rád na pódiu v hlavních závodech.“

Je zřejmé, že Roman by se jednou rád podíval do formule 1. Podle něj je reálné, aby to v dohledné době dokázal dalších Čech a usadil se v seriálu na delší dobu. „Nechci to nějak zakřiknout. Samozřejmě to je můj sen. Ale kdyby se to nepovedlo, chtěl bych v motorismu zůstat. Ať už by to byla „gétéčka“, vytrvalostní závody jako Le Mans a podobně. Ale jo, formule 1...hm, tam chci být,“ zasní se mladík, který to má v hlavě neuvěřitelně srovnané. Dobře si uvědomuje, že právě hlava mnohdy rozhoduje o úspěchu či neúspěchu.

 -mch-

MALUMA V PRAZE

RELAX 280 DEN

CHOCOLAND

ŠTĚSTÍ PŘEJE PŘIPRAVENÝM
BLOG: PARAEVROPSKÁ CESTA
Jsem novinářka, sociálně-právní poradce, lektorka, psychoterapeutka, máma, kamarádka, ale nikdy jsem nebyla cestovatelka. Cestování vždy bylo bohužel na samém okraji mého žebříčku aktivit, bylo prostě zbytné. Přišel čas to změnit! Cestuji podle finančních možností, ale zážitky se koupit nedají, ty fakt musíte zažít a nepozřebujete nijak velký rozpočet, podstatné je si to užít!
Rozhodla jsem se, že navštívím všechna hlavní města zemí, která leží v Evropě, to byl původní plán. Nakonec jsem se rozhodla, že do projektu zařadím všechny své cesty po světě, i ty do Brna... Svůj tříletý projekt jsem nazvala PARAEVROPSKÁ CESTA a odstartovala jsem ho 21. 3. cestou do Vídně, ale dnes už vím, že překročím i hranice staré dobré Evropy. 

Historicky mám za sebou návštěvu Pažíže, Bruselu, v loňském roce jsem se s mojí Zuz vydala do Dublinu (tedy ono to bylo naopak), navštívila jsem  Bratislavu a opět s mojí Zuz jsme prošly Andalusii a byly jsme také ve Varšavě a opakovaně se vyskytuji v Brně. 

Víte kolik leží v Evropě zemí? 

Lenka Žáčková

Anketa

NA CO SI VŽDY SI VŽDY UDĚLÁTE ČAS?

Na kávičku
21 x [9%]
Na cigárko
25 x [11%]
Na rodinu
18 x [8%]
Na kamarády
23 x [10%]
Na nákupy
21 x [9%]
Na své koníčky
25 x [11%]
Na odpočinek
25 x [11%]
Na cestování
24 x [11%]
Na uklízení
20 x [9%]
Na návštěvu občerstvovacího zařízení
20 x [9%]

Celkem hlasovalo : 222

AKTUALITY
JDI nahoru