Podle odhadů asociace Color Blind Aware na světě žije skoro 300 milionů lidí, kteří mají problém vnímat některé barvy. V Česku je do určité míry barvoslepých zhruba 10 procent obyvatel. Častěji mají problém rozpoznávat barvy muži. Proč tomu tak je a jaké obtíže s sebou barvoslepost nese v běžném životě?
Existují tři nejčastější formy této poruchy vidění. „Příčinou barvosleposti je vrozená porucha vnímání barev. Změna vnímání barev ale může souviset i s některým onemocněním očí, jako například se šedým zákalem či poruchou zrakového nervu. Existují tři základní typy barvosleposti. Nejčastěji trápí lidi porucha vnímání červené a zelené barvy. Druhá, o něco méně častá, je porucha vnímání žluté a modré barvy. U třetího typu člověk není schopen rozlišovat jednotlivé barvy vůbec - tato porucha je velmi vzácná,” popsal Pavel Stodůlka, přednosta sítě očních klinik Gemini.
Vcítit se do toho, jak svět vidí barvoslepí lidé, není snadné. „Pokud se jedná o úplnou barvoslepost, lze vidění připodobnit k pohledu na vybledlou fotografii. Lidem, jejichž zrak nedokáže rozlišovat mezi červenou a zelenou barvou, se například těžko sbírají jahody. V případě poruchy rozlišování mezi modrou a žlutou se může vlajka Švédska jevit poněkud fádní. Vnímání barev je ovšem velmi subjektivní záležitost. Není proto snadné detailněji popsat, jak se na svět lidé s poruchami vidění barev dívají,” vysvětlil Pavel Stodůlka.
Barvoslepost se nedá léčit. Na trhu ale existují speciální brýle, které pomáhají barvoslepým lidem mezi barvami rozlišovat. O zázračný výrobek se však nejedná. „Na trhu se skutečně prodávají brýle určené speciálně pro barvoslepé. Tyto brýle filtrují určité vlnové délky světla - každá barva má svou vlnovou délkou. Vyplývá z toho, že přes tyto brýle se rozdíly mezi některými barvami, například mezi červenou a zelenou, zvýrazní, a mohou tedy zrakovou vadu korigovat. Současně se ale rozdíly mezi jinými barvami, například mezi modrou a žlutou, sníží. Je to tedy něco za něco,” řekl Pavel Stodůlka.
Barvoslepostí trpí častěji muži než ženy. Statistiky uvádějí, že přibližně jeden z 12 mužů a jedna z 200 žen má určitý stupeň barevné slepoty. „Barvoslepost je dědičné onemocnění, které je vázáno na chromozom X. Ženy mají dva, muži jeden. Pokud se tedy vada na tomto chromozomu vyskytne, u muže se projeví vždy. U ženy je třeba, aby tato vada byla kódována na obou chromozomech X, což je vzácnější,” vysvětlil Pavel Stodůlka.
Porucha rozeznávání barev s sebou v běžném životě nese řadu komplikací. „Barvoslepí lidé mohou mít problémy už během školní docházky. Problematická je pro většinu z nich výtvarná výchova. Nesnáze ale mohou mít i v zeměpise při rozeznávání vlajek jednotlivých států nebo při hledání v mapách. V dospělém životě je to pak řada obtíží. Při zásadní barvosleposti, kdy člověk nerozezná základní signální barvy, jako jsou světla na semaforech, není možné vlastnit řidičské oprávnění,” vysvětlil Pavel Stodůlka.
Otestovat, zda je člověk barvoslepý, je možné přímo z domova. Nejčastěji se používá zkouška pomocí Ishiharových obrázků. „Barvoslepost se testuje pomocí hned několika metod, k těm nejčastějším patří metoda pomocí Ishiharových obrázků. Test obsahuje několik obrazců a úkolem testovaného je přečíst číslo či písmeno složené z barevných teček obklopených tečkami jiné barvy. Takové testy je možné najít na internetu. Vhodnější je obrázek vytisknout, protože monitor počítače může barvy zkreslovat,” uzavřel Pavel Stodůlka.
.jpg)
