Snad jsem udělal krok tím správným směrem, říká zpívající textař Vlady Gryc

Když mu vyšlo před třemi lety debutové album Já svý sny mám, všechny písně otextoval sám, zatímco všechnu hudbu vymyslel Hellmut Sicel. Podobně se tak děje i v případě nového alba Blízký a vzdálený. I tentokrát je výhradním textařem Vlady Gryc, jenom všech dvanáct písní složil jiný autor - klavírista Michal Worek. Mimořádná je i hudební složka nahrávky – jsou zde excelentní hudebníci nebo dvě hostující zpěvačky…
Tři roky uplynulo od doby, kdy vám vyšlo debutové album. Nyní vyšlo druhé album Blízký a vzdálený. V čem se to liší?
Řekl bych, že tohle nové album se liší od mého debutového alba celkově. Pracoval jsem na něm s kompletně novým týmem lidí a hudebně je koncipováno úplně jinak než to první. Přešel jsem zde od klasického popu, ve kterém, bylo laděno první CD, k šansonově laděným baladám, a tak zvaným písničkářským skladbám. Jsou tam ale také písničky s rockovým základem. Ostatně rockové prvky využívám v podstatě téměř ve všech písničkách. Skvěle vyjadřují dynamiku a podtrhují sílu určitých pasáží v písních.

Postup práce byl také trochu jiný než u předchozího alba. Pracovali jsme na materiálu něco přes dva roky a postupně natáčeli v pražském studiu Dunny. Chtěli jsme, aby album bylo inovativní, pestré, aby nenudilo, aby pobavilo a zároveň svádělo k zamyšlení. A hlavně, aby mi stylově sedělo a lidi, aby mi to, o čem zpívám, věřili. A upřímně řečeno, já se v těchto písních cítím skvěle a mám dojem, že jsem se našel. Mám z alba neskutečnou radost a jsem s ním absolutně po všech stránkách spokojen. Představuji se v poněkud jiné poloze a stylu, než doposud a práce na CD mě neskutečně bavila.  
Máte už nějaké první ohlasy na aktuální album? 
To zatím nedokážu říct, protože CD je na světě teprve pár dní a poté, co firma Bontonland, což byla největší prodejní síť hudebních nosičů, ukončila svoji činnost, tak kamenných prodejen s hudbou rapidně ubylo. Lidé si CD vesměs objednávají přes různé e-shopy. Tudíž tohle nové CD je zřejmě teprve na cestě k nim a ohlasy se teprve dostaví. Mohu jen doufat, že budou pozitivní a že se CD bude líbit a že lidi osloví. Zatím se mohu vyjádřit jen k ohlasům na první singl k písni "Někde tu přece musíš být", a ty byly velmi pozitivní a pochvalné, což mě nesmírně těší a dává hřejivý pocit, že jsem snad udělal krok tím správným směrem. 
Jak hodláte vaše novinkové album propagovat? Co nějaký videoklip? 
Jo, toť otázka! Samozřejmě, že se pokusím využít všech nabízených možností současné doby. Tedy Facebooku, Youtube, Instagramu a podobně, zkrátka všech možných sociálních sítí a článků, kde budou ochotni o mém novém CD něco napsat. Zkusím nabídnout CD různým rádiím, ale u většiny si nedělám velké iluze, protože spousta z nich není ani schopna odpovědět, nebo se zmůžou maximálně na nic neříkající odpověď typu "Jsme konzervativní rádio, stejně jako naši posluchači a hrajeme jen osvědčené hity". Což znamená, že hrají třicet a více let staré fláky. Takže zbývají hlavně ty sociální sítě a články, a snad mohu doufat také v podporu těch, kteří mě mají rádi a pomůžou mi sdílením mých písniček a videí dále.

Tím se dostáváme k druhé části otázky, tedy k tématu videoklip. Ano, natočil jsem také nový videoklip, k již zmiňované písničce „Někde tu přece musíš být", kde se představuji v jiné hlasové poloze a hudebním žánru, než tomu bylo doposud a mohu s potěšením říct, že videoklip má úspěch a líbí se. Dostávám nesmírně pozitivní a milé reakce na tento videoklip, že mi to v prvních dnech po zveřejnění až vyrazilo dech a já vůbec nevěděl, jak na ty skvělé a pochvalné komentáře reagovat. Udělalo mi to fakt velkou radost. 

Stejně jako to první, obsahuje duety i vaše nové album. S kým a proč?
Při hledání vhodné partnerky na duet jsem si tentokrát vybral mladou, charismatickou zpěvačku s andělským hlasem Cloo Kosovou, na kterou mě upozornila kamarádka Marcela Březinová, mimochodem právě Marcela dohlížela na interpretační stránku celého projektu. Když jsem poprvé slyšel Cloo zpívat, uchvátila mě během prvních pár vteřin a nadchla mě natolik, že jsem už nikoho dál nehledal. Intuitivně jsem cítil, že Cloo je ta správná volba. Její hlas je čistý, tvárný, a navíc okamžitě rozpoznatelný mezi ostatními hlasy. Natočili jsme spolu dva duety a zároveň mi Cloo nazpívala i sbory u jiné písně. Jsem její velký fanoušek a moc bych s ní chtěl natočit ještě i další písničky.

Vedle Cloo mě podpořila na CD i Marcela Březinová, která nazpívala jednu moji písničku, kterou mám moc rád a která si zasloužila být už konečně natočena. Marcele se líbila, a tak ji na moje CD nazpívala, za což jsem ji nesmírně vděčný, protože ji zazpívala tak úžasně, jak by ji nezazpíval nikdo jiný. Tato skladba je zařazena jako bonus a uzavírá celé CD.  
I když pocházíte z Ostravy, řadu let žijete v Berlíně. Není trošku problém žít v Německu a jezdit točit a zpívat v Česku?
Dříve bych odpověděl, že není, ale dnes už na to odpovím jinak. Texty si můžu psát kdekoliv a díky internetu a internetovým zásilkovým službám není problém posílat si písničky a nápady, to je otázka pár minut. Ale když se novou písničku chci naučit, nemůžu jen tak skočit na vlak a být za půlhodiny u Marcely Březinové, která se mnou každou písničku poctivě probere, nacvičí a vybere ten nejlepší způsob, jak ji podat tak, aby to bylo přesvědčivé a přitom abych to stále zůstal já. Musím si cestu do Čech naplánovat, a to je tak třikrát do roka, což není moc často a vše se tím tak trochu protahuje.

Stejně tak tato vzdálenost znamená problém s vystupováním. Nemůžu si dovolit jezdit kvůli jednomu vystoupení do Čech a zase zpět do Německa. Pokud bych z honoráře zaplatil hudební doprovod, zvukaře a odečetl náklady za jízdné z Německa a zpět, tak bych odjížděl s prázdnou kapsou. Jediná možnost je zorganizovat takových pět, šest vystoupení během deseti až čtrnácti dnů, čemuž se ale já z Německa z časových důvodů nemůžu plně věnovat. Ale nějaká pomoc ze strany dobrých přátel se už rýsuje a já doufám, že až skončí ten blázinec s koronou, tak naše plány vyjdou a já budu moci konečně začít i vystupovat. Proto už také pracuji na sestavování a nacvičování programu.  
S jakými autory a hudebníky v poslední době nejčastěji pracujete? 
Já mám v podstatě svůj stálý tým. Na tomto CD jsou písničky, které všechny složil Michal Worek a já ani nezkoušel zadávat texty ke zhudebnění někomu jinému. Michal mě zná, ví, co mi sedí a zná můj rozsah. Ví, jak dalece může písničku rozpracovat a je hudebně velmi tvůrčí a schopný. Často, když mu řeknu, co bych si tak asi na daný text představoval, přijde s něčím, co mi vyrazí dech a jeho nápad mě okouzlí na první dobrou.

Stejně tak má Michal schopnost obklopit se skvělými muzikanty, když se písničky začnou nahrávat. Třeba na tomto CD mě doprovází skutečně muzikantská elita české hudební scény. Například na baskytaru mi hrál Lukáš Čunta z Čechomoru, o kytary se postarali Adam Malík, taktéž z Čechomoru, nebo Jakub Tirco ze slovenské kapely Heleniné oči a Michal Šinka. Za klavírem a klávesovými nástroji exceloval již zmiňovaný Michal Worek, na bicí hrají Patrik Sas, který doprovázel na turné slavnou Suzanne Vega a byl několik let také členem kapely Čechomor, a nemůžu zapomenout na Hanze Sedláře, který pro změnu zase hraje na bicí u Janka Ledeckého, skvělou violoncellistku Michaelu Stehlíkovou nebo fenomenálního akordeonistu Aliaksandra Yasinského či Mirka Mužíka, který se postaral o mixy a mastering celého projektu. Takže opravdu muzikanti první třídy a já jsem na to nesmírně hrdý a za jejich výkony jim moc děkuji.

Jinak spolupracuju také s již výše zmiňovanou kamarádkou Marcelou Březinovou, která se mnou každou písničku fakt důkladně probere a hlídá mě po interpretační stránce. Mám rád, když mezi lidmi, kteří spolu něco společného, něco vytváří, vládne pohodová atmosféra, žádné vyhrocené situace, prostě pohoda, fórky a klídek. A to se nám, všem zúčastněným, skvěle povedlo.
Pokud vím, všechny texty si píšete sám a všichni je chválí, což je dobře. Jsou chytré a vtipné. Co vás inspiruje a motivuje?
Můj život vždy byl a je dost bohatý na zážitky a zkušenosti, ze kterých čerpám. Navíc jsem asi citlivý a vnímavý člověk, protože nemám problém s nasloucháním druhému a tím se ke mně dostává spousta dalších informací a zážitků, z nichž jsou pro mě některé tak silné a zajímavé, že je zpracovávám do textů. A tak mi pod rukou pak vznikají texty s vážnější tématikou, vyzývající k hlubšímu zamyšlení, ale také texty vtipné a dvojsmyslné, občas
až kontroverzní.

Občas píšu i pro jiné interprety a docela mě to baví psát texty někomu na tělo. A když se pak dostaví pochvala a text se líbí, tak mě to těší. Ale v poslední době se ta radost z toho jaksi trochu vytrácí, protože mě děsně vytáčí, když si někdo nějaký text ode mě vezme nebo nechá napsat, někdy dodám i hotovou písničku s hudbou a ono se pak strašně dlouho nic neděje. Pak je mi líto té práce a času, který jsem do toho vložil a mohl jsem jej využít k něčemu jinému, co by mělo smysl.

Samozřejmě jsou různé organizační zádrhele, které mohou natočení a vydání písničky zpomalit. Takové věci beru a plně chápu, ale vesměs je to ten nešvar, že si někdo něco ode mě vezme a pak se vůbec nesnaží písničku zrealizovat. A když mi pak už dojde trpělivost a dám tu písničku někomu jinému, kdo se jí rychle ujme a dá jí život tím, že ji natočí a prezentuje, nebo když si ji vezmu sám, tak je oheň na střeše... A to mi strašně bere chuť psát pro někoho dalšího, protože se předem už bojím toho, že dobrá písnička zase skončí zbytečně někde v šuplíku. 

Robert Rohál

Foto archiv Vlády Gryc

LUISA SPAGNOLI

VEVA PLUS - ŠKOLITEL

Nezapomínáte na školení BOZP a požární ochrany??? 

Víte, že většina z nás má povinnost absolvovat toto školení pravidelně?

Vyvarujte se případným problémům a pokutám!

Rozklikněte a hned budete vědět jak na to!

Anketa
BLOG: PARAEVROPSKÁ CESTA

Můj projekt PARAEVROPSKÁ CESTA:

21.3.2019 jsem odstartovala svůj cestovatelský projekt výletem do Vídně. Chtěla jsem navštívit všechna hlavní města zemí, která leží v Evropě, ale netušila jsem, že zakrátko bude pozastaven. Projekt jsem změnila s ohledem na zněny, které přinesla pandemie a do projektu zařadím všechny své cesty po světě, i ty do Brna. Na poslední výpravu jsem se vydala s mojí Zuz letos červenci. Bergamo, Milano a italský venkov. Bohužel 3. den večer naše cesta skončila… Zuza si zlomila nohu.

Kdo jsem?

Jsem novinářka, sociálně-právní poradce, lektorka, psychoterapeutka, máma, kamarádka, ale nikdy jsem nebyla cestovatelka. Cestování vždy bylo bohužel na samém okraji mého žebříčku aktivit, bylo prostě zbytné. Přišel čas to změnit! Cestuji podle finančních možností, ale zážitky se koupit nedají, ty fakt musíte zažít a nepotřebujete nijak velký rozpočet, podstatné je si to užít!

Lenka Žáčková

21.3. 2019 jsem se vydala do Vídně.

 

PALEC NAHORU PRO VŠECHNY ODPOVĚDNÉ!

Facebook

POČASÍ
Návštěvnost
TOPlist
JDI nahoru