Filmový debut Petra Jákla byl velkolepý. Kajínek se zařadil mezi divácky nejúspěšnější filmy české historie. Velmi srozumitelně nechal nahlédnout do polistopadové doby, kdy totalitní praktiky našly nové uplatnění v rukách mocných, kteří se bez skrupulí napojili na podsvětí a organizovaný zločin, který hýbal celým tehdejším Československem. V kinech příběh prvního muže odsouzeného za nájemnou vraždu shlédlo 800 000 diváků. Jak si povede jeho historický velkofilm film Jan Žižka, který pojednává o zrodu našeho největšího vojevůdce už brzy zjistíme. Od 8. září bude v kinech.
Jan Žižka sice Petra Jákla ve školních lavicích příliš nezajímal, jednoznačně dával přednost zajímavějším Vikingům a světovým bojovníkům, vedle nichž se mu zdál náš hrdina nepříliš nezajímavý, ale to se jednoho dne změnilo. „Před jedenácti lety za mnou přišel Marek Dobeš s Michalem Petrušem se scénářem, který napsali o mladém Žižkovi. Po jeho přečtení jsem si ale k němu našel cestu. Probudili ve mně zájem o nové informace, který nakonec hraničil až s posedlostí zjistit o pozoruhodném a zároveň poněkud záhadném vojevůdci, co nejvíce. Před očima se mi rodily první barvité scény velkých soubojů,“ prozrazuje režisér a producent historického velkofilmu.
Neustálý příliv nových informací Petra Jákla postupně vzdaloval od původní verze, na které však autoři lpěli. Napsal proto s Markem Dobešem novou synopsi, na základě, které Petr Bok začal psát nový scénář. „Strašně moc se mi líbil, ale byl pouze pro české publikum. Rozhod jsem se, že budeme dělat film i pro americkou distribuci, a tak jsme ho nemohli použít. Prostředí žoldáků, se jevilo mnohem atraktivnější, ale ti v původním příběhu vůbec nebyli. Vytvořil jsem proto kompletně nový námět, a pak už jsem scénář psal povětšinou sám. Jednu z verzí napsali i američtí autoři, ale tu jsem také nakonec nepoužil a od základu jsem vše předělal. Poradcem se mi stal táta, který se mnou scénář i dokončil. Přinesl spoustu zajímavých nápadů a po celou dobu mi poskytoval cennou zpětnou vazbu.“ popisuje Petr Jákl dlouhou a trnitou cestu, která vedla k filmovému příběhu o zrodu velkého bojovníka na pozadí bouřlivého roku 1402.
„Scénář jsem ukázal třem historikům a ani jeden z nich mu z historického hlediska nevytkl vlastně nic. Ale samozřejmě si byli dobře vědomi filmové fikce, která je v příběhu použita. Hlavní ale bylo to, že se shodli, že by se události, které jsou v příběhu zachyceny, mohly takto stát. Určitě se najdou historici, kteří výhrady mít budou, protože oni se dost často nedokážou shodnout ani mezi sebou. Snažil jsem se maximálně držet historických faktů, jak to jen filmové médium dovoluje, ale zároveň jde o fikci. Žižka mě fascinuje, patří mezi sedm nikdy neporažených vojevůdců všech dob, jako například Čingischán či Alexandr Veliký. Mám na něj určitý názor, který jsem do filmu vtisknul, a jsem rád, že jsem o něm mohl vyprávět tak, jak ho vnímám já. Hledal cestu, a když ji našel, vydal se odhodlaně za svým cílem. Snažil jsem se do filmu vtisknout boj za spravedlnost a hlavně naději, které je pro mě hodně důležitá.,“ popsal mnohaletý vývoj scénáře Petr Jákl.
„Jsem rád, že Marek Dobeš s Michalem Petrušem za mnou před léty přišli s nápadem natočit film o mladém vojevůdci, mě samotného by to tehdy nenapadlo, i když jediné, co z původního scénáře zůstalo, byl pouze mladý Žižka. Přesto jsem cítil, že je fér, aby se i nadále podíleli na vzniku filmu. Marek Dobeš mi ještě nějakou dobu pomáhal, když jsme řešili scénář Petra Boka, a i poskytoval dramaturgické připomínky. Pak už mi byl poradcem jen otec a později i Petr Bok, který mi pomohl i ve střižně,“ vzpomíná vděčný Petr Jákl, za všechny, kteří se do projektu zapojili, kteří mu pomohli postupně zjišťovat, co vlastně chce. Jen díky tomu prý filmu vtiskl rozměry světového příběhu.
.png)
