Nahrávám...

Domů Sport

Šneci opět obsadili na Překážkáči stupně vítězů

V Přelouči se opět uskutečnil jeden z ryze českých extrémních překážkových závodů. Řeč je o Překážkáči, který má v podtitulu: „Posune tě dál." Tvůrcům tratě se podařilo vymyslet překážky technického rázu, které jen tak jinde nepotkáte. O závodním víkendu Překážkáč slavil své první narozeniny a nejlepším dárkem pro všechny závodníky byly nové přelejzací i  přírodní překážky, nošení břemen či klasické plazení. Po trati se prohnalo 481 závodníků, kteří svedli skutečné souboje o 36 trofejí. Jak viděli Překážkáč závodníci se dozvíte?

Ollie Roučková o Překážkáči - team Šneci dvakrát 1 místo v Týmech

Každý z nás má radost z prvních úspěšných krůčků, a to platí i v novém sportu, do kterého jste se zrovna pustili. Před rokem jsem si do mého běžného tréninkového plánu zapsala OCR závody. Běhání mi jakštakš šlo a nějaká ta překážka bude příjemným zpestřením šedých nudných dní ve fitku nebo na atletickým ovále. Ale to jsem ještě nevěděla, že mě bude čekat půl roční drill, dřina a neskutečně moc prvních pokusů třeba jen o shyb na hrazdě. Než se mi povedl vůbec první shyb, který by se dal počítat jako platný pokus. To bylo nadávek a slz. 
OCR závody jsou hlavně o všestrannosti. Můžeš být, jak chceš dobrý běžec, ale když nechytneš techniku u jednotlivých překážek, je ti to prd platný. Z Rally jsem zvyklá pohybovat se vepředu, a najednou jsem se dostala do světa, kde se pohybuji ve středu závodního pole. Až na minulém Překážkáči mi poprvé zacinkala bedna, a to s klukama Šnekama. A to vám povím, že jsem byla urvaná jako borůvka, doma jsem nebyla schopná se ani svléct, a týden jsem se dávala do kupy. 
Takže když byla řeč o dalším závodě, bylo jasné, že musím zamakat na síle, rychlosti, vytrvalosti a hlavně se ponořit víc do doplňků stravy - pitný režim, BCAA, něco na regeneraci, vitamíny, minerály… Abych se alespoň doplazila domu, a na první zastávce na benzínce jsem nevpadla jako… no vždyť všichni znáte ten pocit, když po těžkém závodě vlezete do auta, únava se pomalu rozkládá a na benzínce když si chcete dojít pro kávu, zmrzlinu nebo jen na WC, tak se modlíte pro každý těžce vydřený krok v takovém tom divném poloshrbeném postoji… 
Pečlivě jsem sledovala Překážkácký facebook, kluci mají dobře zmáknutá videa u každé z nově postavené překážky. Myslím, že u druhého videa, kde kluci odhalili rybí schůdky, mi došlo, že se úroveň závodu od minulého rapidně zvýší. Že to s překážkama nebude taková pr... S kamarádkama, jsme si pinkaly povzbudivé message a pečlivě jsme rozebíraly další videa s překážkama, které já jsem osobně teda nikde neviděla. O to víc jsem se na překážky těšila. 

Sobota:
Ráno u snídaně s týmem Šneci, za který celý víkend poběžím, vtipkujeme o tom, že by bylo hezké zacinkat na bednu. Ale co bude, to nikdy nikdo neví. V závodě je hodně proměnných. Přijíždím do areálu Tank Power, parkuji auto a jdu se podívat na překážky. Zrovna se po trati prohánějí nejmenší závodníci, kteří zdolávali 1+ km a 10+ překážek. Panečku, jak těm to šlo. No nic, zaregistrovat se a jdeme se převléct. Šéf týmu Lukáš si upíná na zápěstí čip, kterým nás odbouchne na startu a potom, co spolu všichni dokončíme závod, nás odcvakne v cíli. Já si tak jako zbytek týmu nechávám na obličej namalovat startovní číslo a jdeme se rozklusat. Nebylo mi nejlíp, asi jsem špatně spala nebo nervozita. Ještě vědomí toho, že na startu stojíme se 7 nabušenými týmy, které se skládají převážně z kluků. No to mi klidu moc nedodalo. Ještě v autě do sebe cpu BCAA, opatrně to zapíjím vodou, abych nechtěla hned za první zatáčkou čůrat.  Týmy vybíhaly ve dvou minutových intervalech. Každé družstvo muselo každou překážku překonávat v jedné dráze. V případě, že závodník nesplnil překážku, musel vykonat trestný handicap. Ostatní si mohli zatím odpočinout. S výjimkou povinných překážek, tam se soutěžilo ještě  o zachování náramku. Když jsi nedal překážku, sundal si náramek a tím si v cíli nedostal k medaili ještě Překážkáckej gumovej náramek.

Start, podlézt špulku, doběhnout k první překážce, pak delší běžecká překážka a Labe. Všichni do jednoho jsme se divili, že je Labe teplé i na vzdory aprílovému počasí, které posledních pár dní v Přelouči vládlo. Pořadatelé v obou plaveckých pasážích měli lano, lodě s organizátory a pro neplavce byly připravené vesty. Jedním slovem PARÁDA! Aby se neřeklo, tak všem týmům počasí nadělilo liják. Všichni jsme měli stejné podmínky, nebylo co řešit, po dvou a půl km nabíráme tempo. Miloš ztrácí náramek na Hákách, než se prostřídáme na jedné tyči. Miloš už má odskákaný handicap a běžíme dál. Já vzápětí ztrácím náramek na Mixéru. Skákací hancicap mě zatavil, a aby toho nebylo málo, netrefuji se prakem a  opět handicapuju. Kluci, omlouvám se, já sem prostě holčička, jak dorazím domu, objednávám si prak. Déšť gradoval a na šplhu na tyči zbytek týmu přichází o náramky, a tak s námi poprvé skáčou handicapy i Cimba s Lukášem. V průběhu trasy jsme museli překonat ještě prolejzací, přeběhy a vbíháme do druhého tunelu, kde nebylo vidět ani na krok. A na konci bylo jemné bahýnko do půli lýtek. Srandovní bylo, když jsme uprostřed tunelu, potkali druhý Šnek tým a já nechtíc šlápla na Dominiku, na což jsem přišla až když se ozvalo – „stojíš na mě". Promiň, promiň, a už skáču vedle, kde se propadám do bahna, a rázem bojuju o boty. Pořadatelé na konci tunelu byli pohotový a všech se nás ptali, jestli máme boty. Probíháme vodním kanálem, který nás dovede k nízkému ručkování. Miloš sklouznul z prvního žebříku, a tak volí variantu handicapu. Já se peru s posledním přechodem z hrušky na kruh a ke zvonečku. To byly kreace. Cimba s Lukášem jdou překážku bez problémů, to samé platí i u rybích schůdků. Oba si je vyskákali s přehledem, a tak měli malou chvíli na vydejchání, než jsme přiběhli z handicapu. U golfu s pneumatikama jsem byla na nule se sílou. Jak mě ta palice přišla těžká. Prala jsem se s tím, ale povedlo se. Před cílem byla nová překážka stěna s převisem a  cíl. Druhému týmu jsme nadělili necelých 6 minut.  A tak jsme na vyhlášení vyzdvihli zlatou trofej nad hlavu. 

Výsledky, Malý Překážkáč - Tým: 
1. Šneci - Lukáš, Miloš, Ollie, Cimba
2. Gladiátor race team - Jaroslav, Honza, Martin, Marek
3. SRTG Nové Strašecí - Štěpán, František, Radek, Jan
4. Šneci - David, Zuzana, Dominika, Michal
5. Šneci - radislav, Michaela, Vojta, Olda

Neděle:
Ráno vstávám s optimističtější náladou než do sobotního závodu. Dávám si lehkou snídani, čaj a hydratonic. Obtížnost byla plánována minimálně 8 km s 30 překážkami na trase. Nedělní závod už byl rozmanitější, týmů se na start postavilo 11. A počasí opět míchalo kartama. Týmy startující před polednem, měli velkou výhodu suché tratě. No a my Šneci jsme startovali po obědě a cca v poslední třetině závodu nám začalo strašně lejt. Trať se proměnila v kluziště, ale my jsme se rozhodli, že se nevzdáme a že zabojujeme do poslední kapky krve. To platilo zejména u nošení pytlů, irské lavice a u za sucha banální ručkovací stěny. Tady jsme si hrábli na dno a potupně skákali s gumama u kotníků. Vtipně vyřešená překážka byl hod palicí na maso na cíl. To bylo vtipů, že tohle bych měla umět z domova. No ejhle, netrefuji se a šup do handicapu, (opět si zapisuji, nákup palice na maso). Suma sumárum jsme opět všichni doběhli bez náramků, což naštve, když si náramek držíte celý závod, a jedna z předposledních překážek vám nemilosrdně náramek sejme z ruky. V cíli jsme se dozvěděli, že jsme první o pouhých 50 sekund. 

Výsledky, Velký Překážkáč - Tým: 
1. Šneci - Lukáš, Miloš, Ollie, Cimba
2. / - Martin, Michal, Jiří, Michal
3. Gladiátor race team - Jaroslav, Lenka, Mára, Petr
4. OCR team Pardubice - David, Jan, Radek, David
5. Šneci - Radislav, Jiří, Martin, Jiří 

Pořadatelé závod do závodu přidávají nové originální překážky a my se tak budeme těšit na další závody, které se budou v tomto roce konat.

Martin Jeřábek o Překážkáči - team Eldicsáci - 37

Po Gladiatoru jsem se postavil na svůj druhý OCR závod. Kolegové v práci mě překecávali, ať to jdu zkusit, když jsem nemohl běžet v dubnu kvůli pracovní cestě. Teď už si to ne nechávám ujít a přihlašuji se na poslední chvíli, když vidím ty překážky, co postupně ukazují na fcb. Tak si říkám do čeho jsem se to přihlásil. Tohle nemůžu nikdy dát. V sobotu ráno přijíždím na místo startu, a když vidím ty překážky, tak si hned říkám to bude handicapů. Před 12h startuji. Hned první překážka mi dává pěkně zabrat a nedokážu se v půlce vyhoupnout a tak běžím trest. Ochlazení v Labi mi dodává síly a hned za ním potkávám kolegu z práce. Kdy běžíme kus spolu, a občas se vždycky někde předeženeme. Náramek ztrácím hned na mixéru. Jak jsem měl mokrý ruce, tak jsem to nedokázal přeručkovat. Poté běhám jeden handicep za druhým. To už na stanovišti se střelbou z praku se ptám pořadatele, kolik je tady ještě těch žabáků. Ten mi nedává moc pozitivní slova a říká, že jsou na každý překážce. Běžím dál a začíná pěkně lít. Corny v dešti překonávám, i když se to pěkně klouzalo. A chytla mě zrovna na týhle překážce křeč do nohy. Poté následuje dlouhý kanál plný bláta. Už se blížíme do areálu závodu. Kde opět začínají být náročný překážky. Opět nadávám a běžím jeden handicep za druhým. Konečně cíl!

S výsledkem jsem spokojený, můj první Překážkáč, kde jsem si sáhl na dno svých sil. Překážky byly hodně náročný na rozdíl od Gladiatora. Je potřeba hodně posílit ruce, jestli chci běžet další závod. Jinak po dnešku mě z Překážkáče bolí celý tělo a připadám si jak invalida. Jinak gratuluji teamu Šneci, je neuvěřitelný jak hladce procházeli každou překážku.

Ollie Roučková

MALUMA V PRAZE

RELAX 280 DEN

CHOCOLAND

ŠTĚSTÍ PŘEJE PŘIPRAVENÝM
BLOG: PARAEVROPSKÁ CESTA
Jsem novinářka, sociálně-právní poradce, lektorka, psychoterapeutka, máma, kamarádka, ale nikdy jsem nebyla cestovatelka. Cestování vždy bylo bohužel na samém okraji mého žebříčku aktivit, bylo prostě zbytné. Přišel čas to změnit! Cestuji podle finančních možností, ale zážitky se koupit nedají, ty fakt musíte zažít a nepozřebujete nijak velký rozpočet, podstatné je si to užít!
Rozhodla jsem se, že navštívím všechna hlavní města zemí, která leží v Evropě, to byl původní plán. Nakonec jsem se rozhodla, že do projektu zařadím všechny své cesty po světě, i ty do Brna... Svůj tříletý projekt jsem nazvala PARAEVROPSKÁ CESTA a odstartovala jsem ho 21. 3. cestou do Vídně, ale dnes už vím, že překročím i hranice staré dobré Evropy. 

Historicky mám za sebou návštěvu Pažíže, Bruselu, v loňském roce jsem se s mojí Zuz vydala do Dublinu (tedy ono to bylo naopak), navštívila jsem  Bratislavu a opět s mojí Zuz jsme prošly Andalusii a byly jsme také ve Varšavě a opakovaně se vyskytuji v Brně. 

Víte kolik leží v Evropě zemí? 

Lenka Žáčková

Anketa

NA CO SI VŽDY SI VŽDY UDĚLÁTE ČAS?

Na kávičku
32 x [9%]
Na cigárko
38 x [11%]
Na rodinu
31 x [9%]
Na kamarády
38 x [11%]
Na nákupy
30 x [9%]
Na své koníčky
36 x [11%]
Na odpočinek
37 x [11%]
Na cestování
36 x [11%]
Na uklízení
30 x [9%]
Na návštěvu občerstvovacího zařízení
31 x [9%]

Celkem hlasovalo : 339

AKTUALITY
JDI nahoru