Vánoční koledníci se vydávali na Svatého Štěpána s malým Betlémem uspořádaným ve skříňce či s hvězdou připevněnou na hůlce od domu k domu. V každém stavení popřáli zdar v hospodářství i v osobním životě, a to zpívanou koledou. Za své přání byli odměňováni ovocem, vánočními laskominami nebo malým penízkem.
Historie Křesťanských vánočních koled sahá až do 13. století, kdy se podle legendy připisuje autorství první koledy svatému Fratišku z Assisi (1181 – 1226). Polsko již od 15. století zpívá v čase vánočním i původní české koledy, které byly přeloženy především Jednotou bratrskou.
Koledou se také nazývá například v Polsku každoroční sbírka, se kterou katoličtí kněží obcházejí farnost, aby si vykoledovali na živobytí. V praslovanštině slovo „koleda“ bylo přejato z latiny calendae (první den v měsíci). Pohanští Slované koledou označovali slavnosti spojené se zimním slunovratem.
Podle tradice by se v tento den měli vzájemně navštěvovat přátelé, jejich rodiny a měli by si vyměňovat dárky a přát mnoho úspěchů a zdaru.
Vánoční koledy se původně zpívaly jen v čase vánočním, avšak v posledním století tradice zaznamenala něco významných změn a jednou z nich je, že koledy i roráty slýcháme po celý čas adventní ze všech stran, obzvláště v nákupních centrech.
Jedna z nejznámějších koled
Koleda, koleda, Štěpáne!
Co to neseš ve džbáně?
Nesu, nesu koledu,
upadl jsem s ní na ledu,
psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli.
Den Svatého Štěpána v pranostikách
- Na Svatého Štěpána, každý se má za pána.
- Chodí-li Kateřina po ledě, chodí svatý Štěpán po blátě.
- Svítí-li na koledu v noci měsíc, bude ve stodole hojně obilí.
- Když je Barborka ucouraná, chodí svatý Štěpán po ledě.
- Jestli na Štěpána větry uhodí, příští rok se všecko špatně urodí.
- Svítí-li na den svatého Štěpána slunce, bude drahé ovoce.
- Když na Štěpána silný vítr bouří, vinař smutně oči mhouří.
- Na svatého Štěpána, když vítr prudce zavěje, víno před zkázou jistou se chvěje.
- Pakli na Štěpána větrové uhodí, příští rok víno špatné se urodí.
