V Turnově se pivo vařilo už ve středověku. Na začátku 20. století dosahoval tamní pivovar produkce 20 000 hektolitrů ročně, ale pak přišel zlom – v roce 1942 pivovarský areál zmlkl. Ticho trvalo sedm desítek let. Až do chvíle, kdy Michal Zítko řekl: „Pojďme to zkusit znovu. Ale jinak.“
V roce 2012 se do opuštěného místa vrátil život. Zítko nechtěl konkurovat velkým značkám – chtěl vařit pivo poctivě, řemeslně, v malém a s chutí, která se nedá zaměnit. Dnes jeho Měšťanský pivovar Turnov patří mezi respektované hráče nejen v regionu, ale i napříč Českem.
Jejich pivo není jen nápoj – je to příběh. Každý lok skrývá chuť českého sladu, sílu žateckého chmele a čistotu vody z hlubokého vrtu pod Turnovem. Sládek Pavel Blaževič přísně dbá na tradiční metody, protože ví, že právě v nich se ukrývá rozdíl mezi obyčejným pivem a zážitkem.
Tohle pivo se nedá koupit v supermarketu. Ochutnat ho můžete jen v Turnovských pivnicích – síti restaurací, kterou Zítko buduje jako prodlouženou ruku pivovaru. V Praze jich najdete hned několik – každá jiná, ale všechny stejné v hodnotách: kvalita, poctivost a přátelská atmosféra.
Srdcem celého projektu je restaurace Na Lukách, přímo v pivovarském areálu. Je to místo, kde si tanky můžete prohlédnout na vlastní oči, kuchyně voní po české klasice a každé pivo má jméno i původ. Zahrádka je v létě plná cyklistů, místních i náhodných výletníků. Vedlejší Bistro u pivovaru nabízí rychlé, ale poctivé občerstvení bez kompromisů.
A pak je tu ještě jeden příběh – Obří sud na Javorníku. Restaurace ve tvaru sudu s hotelem a atrakcemi pro celou rodinu. I tam čepují turnovské pivo – a opět s tou samou filosofií.
Turnovské pivnice nejsou jen o pivu. Jsou o lidech. O řezníkovi, který každý den vyrábí uzeniny bez éček. O pekaři, který peče křupavé housky. O kuchařích, kteří věří, že poctivá gastronomie má smysl. A o hostech, kteří se rádi vracejí, protože vědí, že tu nejde jen o chuť – ale o zážitek.
.jpg)
