Ještě před pár desítkami let šlo o odlehlou horskou obec, známou hlavně díky bezcelním nákupům a spolehlivému sněhu. Dnes je Livigno stále populární zimní destinací, ale zároveň se tiše a vytrvale posouvá na mapu evropské gastronomie. Nejnovějším potvrzením je Michelin Guide 2025, v němž se nově objevují dvě místní restaurace – Téa del Kosmo a Stua Noa.
Izolace, která formovala chuť
Livigno, ukryté v italských Alpách ve výšce přes 1 800 metrů, bylo po staletí kvůli drsným zimám a obtížné dostupnosti téměř odříznuté. Až do konce 20. století bylo náročné se sem vůbec dostat – a právě tato izolace se výrazně promítla i do místní kuchyně. Tvrdé zimy a obtížná dostupnost formovaly nejen způsob života, ale i samotnou kuchyni – jednoduchou, výživnou, založenou na lokálních surovinách, jako je pohanka, brambory, sýry, Bresaola z údolí Valtellina nebo legendární sýr Bitto.
Jídla jako pizzoccheri nebo smažené sýrové kuličky sciatt dodnes patří ke kulinářskému základu regionu. Ten neohromí svou složitostí, ale příjemně překvapí poctivostí a sytostí. Livigno se začalo měnit v posledních dvaceti letech – s lepší infrastrukturou, přístupem a silnicemi. A změna je znát i na talíři.
Hvězda, která zažehla nový směr
Zásadní moment přišel v roce 2009, kdy šéfkuchař Mattias Peri získal pro svou restauraci Chalet Mattias první michelinskou hvězdu v historii města. Jeho přístup, kombinující respekt k tradici a cit pro moderní gastronomii, ovlivnil celou místní scénu. I po jeho předčasné smrti v roce 2015 jeho jméno žije dál – nejen ve vzpomínkách, ale i v přístupu, který dnes definuje nové generace kuchařů v Livignu.
Dvě restaurace, dvě cesty k výjimečnosti
Nové zápisy v průvodci Michelin ukazují, že Livigno nabízí různorodé gastronomické zážitky – od precizní kuchyně postavené na surovinách z okolní přírody po odvážné kombinace a netradiční postupy.
Téa del Kosmo: klid, soukromí a horská elegance
Malá, intimní restaurace Téa del Kosmo - kde Téa ve valtelínském dialektu znamená „horská chata“ - je ukrytá uvnitř stylového konceptu Kosmo Taste the Mountain, nabízí pouze čtyři stoly a zážitek, který si hosté budou pamatovat celý život.
Šéfkuchař Gabriele Silvestri se hlásí k filozofii „Taste the Mountain“, inspirované tříhvězdičkovým kuchařským mistrem Norbertem Niederkoflerem. Cílem není oslňovat luxusními surovinami z druhého konce světa, ale oslavovat to, co nabízí místní příroda – udržitelně, sezónně a s úctou.
Na talíři se tak objevuje zvěřina z okolních lesů, horské byliny, ručně vyráběné sýry z vysokohorských pastvin nebo pstruh z alpských potoků. Každý chod – ať už jsou to máslové ravioly plněné sýrem, pečená kořenová zelenina nebo omáčky s příměsí horských bylin – působí minimalisticky, ale chuťově doslova exploduje. Každý prvek na talíři má svůj smysl – nic není navíc. Tohle je alpská vysoká gastronomie očištěná od folklóru, a přitom pevně zakořeněná v místě.
Stua Noa: Alpská tradice s rebelským twistem
Pokud Téa del Kosmo hladí duši klidem, střídmostí a precizností, Stua Noa představuje její odvážný protipól – moderní alpskou kuchyni s hravostí, energií a špetkou překvapení. V elegantním interiéru hotelu Concordia, ve dvou moderních dřevěných stube, které propojují alpskou útulnost s moderní rafinovaností, vítá hosty šéfkuchař Andrea Fugnanesi.
Fugnanesi se vydává na odvážnou, až lehce rebelskou cestu reinterpretace kulinářského dědictví Livigna a těží z kontrastů, textur a nečekaných překvapení. Jeho menu je jako horská túra – začíná známou cestou, ale brzy odbočí do netušených směrů. Základní suroviny zůstávají lokální, ale úprava? Tu nikdo předem neuhodne. Pohanka se může objevit ve fermentované podobě, polenta s nádechem miso, jelení maso dostane nečekaného partnera v podobě citrusové omáčky.
Každý chod je zážitkem nejen chuťovým, ale i vizuálním. Servírování připomíná samotnou alpskou krajinu – divokou, ale harmonickou. Fugnanesi dokáže spojit útulnost s odvahou a přesvědčit, že Livigno je dnes právoplatným členem italské kulinářské elity.
Livigno jinak
Zatímco dřív se o Livignu mluvilo hlavně v souvislosti s lyžováním a bezcelní zónou, dnes má město co nabídnout i mimo sjezdovky. Místní kuchaři ukazují, že i vysoko v horách může vznikat kreativní, poctivá a originální gastronomie, která neimituje světové trendy, ale vychází z vlastních kořenů.
Livigno tak vstupuje do nové dekády nejen jako sportovní destinace, ale i jako místo, kde se dá skvěle jíst – bez přehnaných gest, ale s přesvědčením, že dobré jídlo začíná u suroviny a končí u člověka, který mu věnuje pozornost.
