Zatímco v sedmdesátých letech mi byly nejbližší písňové texty mistrů rýmu Zdeňka Borovce, Zdeňka Rytíře či Pavla Vrby, k nimž ale pořád vzhlížím, od osmdesátek jsem začal obdivovat ještě dva další textaře. Oskara Petra a Martina Němce, jejichž dílo mě bere za osrdí dodnes. Tehdy mě totálně uchvátili - Oskar svým slovníkem na prvním albu kapely Marsyas, Martin debutovým albem Doba ledová jeho kapely Precedens.
Obě alba jsou kultovní záležitostí, což je ale známá věc. Pokud se mám zabývat tvorbou Martina Němce, který je nejen kapelníkem, výsadním autorem kapely Precedens a také malířem, tak můj respekt či obdiv vůči jeho dílu trvá dodnes. Přitom Precedens těch alb za těch čtyřicet let existence natočil snad dvacet. Výjimkou není ani aktuální deska Odstíny černé, která se objevila v květnu, přičemž sama nahrávka má mnohé heroické momenty, ale musím ocenit i vystihující obal a booklet.
Samozřejmě obsazení kapely během doby se tu tam proměňovala a v poslední době zákonitě trošku omládla. Dnes to jsou vedle kapelníka Martina Němce (klávesy, zpěv) a Pavla Nedomy (klávesy) ještě Karel Vošta (kytara), Zdeněk Imramovský (baskytara) a Tomáš Kašpar (bicí). Sestavu zdobí (po Báře Basikové a Ivě Marešové) už téměř pět let další vynikající zpěvačka Daniela Langrová. Jenomže to není všechno.
Nová tvorba kapely Precedens má totiž pořád rockové grády i svůdnou extravaganci. Je to ohňostroj nápadů, což platí i pro Martinova slova v písních. Otisky jeho srdce a jeho životních zkušeností jsou znát, umí brilantně splétat poezii s každodenností. Jeho texty v jeho hudbě mají sílu v tématech, a i když jde o temné vášně, spodní proudy či prohry, naděje stejně neumírá. To všechno má na albu Odstíny černé svůj význam, emoční dosah a povznáší nejen rockera do vyšších fér. Díky za to!
Robert Rohál
Foto: archiv Precedens
.png)
