Před 85 lety měl v Praze premiéru protektorátní snímek Maskovaná milenka (1940) s Lídou Baarovou v titulní roli. Romantický kostýmní film vybraně kosmopolitního ražení se odehrává v polovině 19. století. Film režíroval Otakar Vávra a v dalších rolích se objevili Gustav Neznal, Jiřina Šejbalová, Ladislav Pešek, Božena Šustrová nebo Jiří Steimar.
Z dnešního pohledu jde sice o naivní příběh, nicméně je zajímavě natočený, co se týče kostýmů (ty pro Lídu Baarovou pocházely z dílny Hany Podolské), výpravy, vyšperkovaných interiérů, exteriérů i hudby Jiřího Srnky. I když filmové drama nedosáhlo plnokrevnosti literární předlohy, podařilo se dokázat, že česká kinematografie je i v protektorátních poměrech schopna vytvořit dílo, schopné mezinárodní soutěže. A to v oněch podmínkách nebylo nijak málo...
Ovdovělá dáma z nejvyšších společenských kruhů se rozhodně stát se matkou bez dalšího manželství. Náhodné setkání po několika letech přináší probuzení nečekaně silných milostných citů. Mimořádně výpravná podívaná osvědčuje i po letech režisérův smysl pro důvtipné využití dobových módních trendů – ostatně filmy Otakara Vávry jsou většinou tak dobré, jak kvalitní předlohy si vybíral.
V tomto případě šlo o novelu Honoré de Balzaca, přičemž na Vávrově adaptaci se mi líbila už efektní úvodní scéna z maškarního plesu (kamera Ferdinand Pečenka), ta byla zinscenována a nasnímána dokonale včetně výkonu baletního souboru v choreografii Jelizavety Nikolské Mimochodem, již zmíněný kameraman Ferdinand Pečenka byl v roce 1941 odměněn Národní cenou za snímání filmů Maskovaná milenka a Noční motýl (1941).
Robert Rohál
Foto: archiv autora
