Sopranistka Martina Janková a klavírista Ivo Kahánek uvádějí novou nahrávku věnovanou písňové tvorbě Fryderyka Chopina – polského skladatele, jehož jméno bývá zpravidla spojováno s virtuózní klavírní hudbou, avšak jeho písně zůstávají veřejnosti méně známé. Tento repertoár, považovaný samotným Chopinem za hluboce intimní, představuje fascinující vhled do jeho citového světa a národního cítění. Album, které jeho tvůrci nazvali „Fryderyk Chopin: Intimate“ vychází zásluhou Radioservisu.
„Písně, jež byly jeho celoživotní inspirací a ke kterým přistupoval skoro jako k hudebním idolu, považoval Chopin zcela za svou privátní záležitost,“ říká Martina Janková. „Žádnou z nich nevydal ani veřejně neprovedl. Zazněly zřejmě jen v intimní atmosféře varšavských, drážďanských a francouzských salónů v podání jeho nejbližších: hraběnky Potocké, sestry Ludwiky či snoubenky Marie Wodzińské.“
Chopin, kterému se přezdívá „básník klavíru“, ve své poslední vůli dokonce požadoval, aby byly spolu s nedokončenými skladbami spáleny. Dochovaly se jen díky Julianu Fontanovi, který z roztroušených manuskriptů po Chopinově smrti, se svolením jeho rodiny, sestavil publikaci, obsahující 16 písní, jež představil v roce 1859 široké veřejnosti pod titulem 16 Polnische Lieder.
Chopin psal písně v průběhu celého svého života, stávaly se mnohdy jeho bezděčnou intimní zpovědí,“ dále zmiňuje Martina Jaklová. „Podle Liszta mu je diktovala sama Múza domoviny. Jsou nádherným příkladem zvýšené schopnosti vnímat obsahy kolektivního nevědomí, jak se o ní vyjadřuje archetypová psychologie. Zaposlouchejme se tedy do Chopinova nitra, které bylo tolik spjato s jeho rodnou zemí. Méně již je známo, že Fryderyk Chopin (1. 3. 1810 - 17. 10. 1849) byl také jedním z prvních tvůrců národní hudby, který dal základní impuls nejen ke vzniku národních škol v devatenáctém století, ale podnítil i hnutí folklorismu v hudbě dvacátého století. Na mém CD se věnuji tomuto inspiračnímu zdroji jeho hudby.“
Mezi dvaceti písněmi najdeme na albu i písně milostné, což zmiňuje i Martina Janková: „Samozřejmě, že se v jeho písních odráží i jeho intimní vztahy k ženám. Své sestře Ludwice složil píseň Hezký chlapec. Píseň Moje holubička, původně zapsanou do památníčku hraběnky Patocké, spolu s písní Prsten později věnoval své snoubence Marii Wodzińkské. Smutek z rozchodu s George Sand se vmísil i do dramatické skladby Nápěv, kterou spolu se slovy „Nella miseria“ vepsal též do památníčku hraběnky Potocké.“
Všechny písně byly vydány v polštině. Překlady do jiných jazyků (angličtiny, francouzštiny) však ztratily na intimnosti a snad proto, jako i pro problémy s polskou výslovností, se jim zahraniční interpreti nevěnují. S větším úspěchem jsou ve světě interpretovány spíše v podobě klavírních transkripcí. Franz Liszt jich upravil šest, jež doplnil hravými kadencemi.
„Při nastudování jsme s Ivo Kahánkem vycházeli z národního vydání Jana Ekiera, vydaného ve Varšavě v roce 2008, a jen u písně Vesna a Veselý život jsme pro lepší textový spád zvolili Paderewskeho Edici XVII z roku 1951, v novém vydání z roku 2010. Veliký dík náleží žáku Jana Ekiera, specialistovi na písňovou interpretaci na Bernské vysoké hudební škole, prof. Tomaszovi Herbutovi, který se mnou trpělivě trénoval polskou výslovnost,“ říká pěvkyně Martina Janková.
Klavírní skladby nadzemské krásy, které navíc cizeluje vynikající celosvětová známá pěvkyně spolu s geniálním pianistou, přináší vpravdě lahodnou hudbu. Ne náhodou se Frederyku Chopinovi přezdívá „básníkem klavíru“ a ne náhodou album představují právě dva vynikající interpreti.
https://www.radioteka.cz/sekce/crohudba
Text: Martina Janková, Robert Rohál
Foto: Radioservis
.png)
