Pan Bůh a paní Bohová mají krizi, toť románová prvotina českého herce Ivana Luptáka, která je intimní vyprávění o dětství schovaném v peřiňáku. Julius Janko, řečený Jula, vyrůstá v devadesátých letech minulého století na malém městě jako jedináček v rodině poznamenané vyhrocenými vztahy. Rodiče, bohové jeho malého vesmíru, se ztrácejí sami sobě i jeden druhému.
Je to tak, je to silná kniha. Na tři zátahy jsem během tří dnů přelouskal knihu, kterou vydalo v minulých týdnech nakladatelství Prostor. A bylo to radost si tento příběh, který začíná od šesti let knižního hrdiny a končí v jeho devatenácti, číst, a to všechno si představovat. Jednak je to text velice čtivý a svěží, jednak je velice autentický. Autorovy nevšední průhledy na svět mě chvílemi až fascinují.
Citlivý hrdina totiž prochází řadou situací, za které jsou odpovědní svérázní rodiče. Může za manželská krize a nevěra, alkohol či podnikání, kdy na dítě není prostě chuť ani čas. Komplikovanou realitu pomáhá Julovi překonat i přátelství se stejně starou Sylvou, které ve školce zpečetila dětská kuchyňka. Měnící se vztahy, pozvolné ztráty blízkých, dospívání a hledání identity jsou protkány nenásilným a originálním humorem, přičemž se Ivan Lupták vyslovuje k otázkám lásky a sebepřijetí.
I když autor knihy Pan Bůh a paní Bohová mají krizi vypráví velice otevřeně, není v tom kousek nějaké sprostoty či nečitelnosti, naopak text je kultivovaný a vtipně napsaný. Příběh je stále překvapující a gradující. Líbí se mi i to, že hrdina občas zamíří i za svými sny a jeho fantazie nezná mezí. I v tom je působivé kouzlo této knihy. Je v tom kus citu, ironie a fantazie v jednom. I tímto si mě talentovaný Ivan Lupták se svým knižním debutem získal.
Robert Rohál
Foto: archiv autora
