Dvacet písní, které stojí na znělém altu zpěvačky Hany Křížkové a na příbězích a komorních dramatech. O tom je prozatím posední zpěvaččino album Nic nechci vrátit. Nahrávka, která vychází na CD i vinylu, vydalo nakladatelství Radioservis, a i když je interpretka známá jako šansoniérka i uznávaná muzikálová herečka, na albu zaznívají i swingové písně, blues i bossa nova.
Je fakt, že jsem Hanu Křížkovou zaznamenal na české pop scéně prvně někdy v osmdesátých letech minulého století. Tehdy hostovala v koncertním programu Petra Kotvalda, měla svůj prostor a zpívala Petrovi vokály. A co bylo ještě předtím? Už po maturitě na gymnázia se snažila dostat na DAMU, ale to už zpívala s rockovou skupinou Rotor a zúčastňovala se talentových soutěžích. Jako profesionální zpěvačka začala vystupovat v roce 1982 s karlovarskou skupinou Metronom, poté se skupinou Celascon i s příbramským big bandem. Po dvouleté spolupráci s již zmíněným Petrem Kotvaldem hostovala v letech 1988 - 1993 v koncertním programu Karla Černocha v tuzemsku i zahraničí.
Bluesově, šansonově a jazzové laděný repertoár uplatnila jak na svém debutovém albu, tak na svých samostatných vystoupeních nejen v jazzových klubech. S písní Jablko lásky vyzpívala v roce 1988 na festivalu Bratislavská lyra stříbrnou trofej a cenu novinářů. Později se prosadila nejen ve filmu, ale hlavně v muzikálových sférách (Dracula, Krysař, Mrazík, Jeptišky, Pomáda, Monte Christo, Bídníci…), což jí přineslo už v první polovině 90. let minulého století uznání a popularitu.
Pokud se však vrátím k albu Nic nechci vrátit, tak mám pocit, že čím víc desku poslouchám, tím víc mě láká to, abych si jej pustil zase znovu. Sbírka rozmanitých melodií a razance drží geniálně pohromadě i promyšlenou dramaturgii, ryzím muzikantstvím a samozřejmě umem zpěvačky. Podstatné jsou i texty, které vyprávějí příběhy a které jsou ze života a o životě. A to je kumšt, což ovládá jak interpretka, tak její skalní dva textaři…
Právě texty (12x je zastoupen Rudolf Kubík, 6 textů je dílem Pavla Cmírala) jsou srostlé s hudbou, která ale pochází z mnoha zdrojů. Zatímco patnáct písní pochází ze zahraničí, pět je původních. Autory těchto originálních kousků jsou Jiří Pertl (Aneta, Svůj ráj mám na zemi, Dva cizinci na pobřeží), Jiří Šlupka Svěrák (Dvojníci hvězd) a Petr Malásek (Sedm let a šestnáct dní).
I když je její žánrové rozpětí obdivuhodné, jde o chytlavé písničky a nadčasové skvosty ať už je to hřejivý swing (Aneta), osvěžující bossa nova (Ipanema), „dramatické šansony staré školy“ (Loutka pro snoby, Jsi moje prokletí, Zpověď, Johny) nebo pestrá paleta coverů nestárnoucích písní, které proslavili Vladimir Vysockij (Chci zpátky svůj smích), Edith Piaf (Na tebe přísahám), Alla Pugačeva (Až bůh zavolá), Jeff Barnel (Spíš a já ti říkám) či Serge Lama (Umírám láskou). Několik stylů, přitom album je jako z jednoho kusu. Že zpěvačka lehce překračuje hranice hudebních žánrů, o tom není pochyb.
Je radost poslouchat album Hany Křížkové, kdy posluchač ocení pěvecké kvality i její osobitost stejně jako texty a jejich emoční dosah. O výraznou hudební stopu těchto písní se postarali i páni aranžéři – Kryštof Marek a Martin Kumžák – a zúčastnění excelentní hudebníci. Však jsou také všichni uvedeni na bookletu, navíc se povedla i fotka na obalu.
https://www.radioteka.cz/sekce/crohudba
Robert Rohál
Foto: Radioservis
