Legendární Luc Besson vypráví nesmrtelný příběh věčného hledání lásky napříč staletími

V 15. století přichází kníže Vlad o svou milovanou ženu. Ve chvíli zoufalství se odvrací od Boha a přijímá prokletí nesmrtelnosti. Stává se temným hrabětem Draculou. Odsouzený k věčnému putování staletími nese tíhu lásky i viny, která ho nikdy neopustí.

O čtyři století později, v Londýně 19. století, potkává ženu nápadně podobnou své zesnulé manželce. Setkání, na které čekal celou věčnost, se stává začátkem posedlosti, která mu může přinést spásu i zkázu.

Režisér a scenárista Luc Besson přináší osobní a vizuálně strhující adaptaci jednoho z nejslavnějších mýtů světové literatury a filmu. Jeho Dracula: Příběh lásky je romanticko-hororové drama, které místo karikaturní podoby upíra zkoumá lidský původ a vnitřní bolest nesmrtelné bytosti.

Bessonovým princem temnot se stal Caleb Landry Jones, jehož hereckou virtuositu Besson objevil už pro film DogMan. Kněžské roucho oblékl oscarový herec Christoph Waltz (Hanebný pancharti, Nespoutaný Django), jenž představuje morální a mystický protipól hlavního hrdiny. Ústřední ženskou postavu ztvárňuje Zoë Bleu, která se stává klíčem k Draculovu věčnému hledání lásky i k jeho zatracení.

Brněnské výstaviště se už dnes na vás těší

Svůdná Lisca

Leatherman

Anketa

Jakou hudbu posloucháte nejraději?

Klasická hudba
63 x [8%]
Jazz / Blues
62 x [8%]
Rock
102 x [13%]
Pop
70 x [9%]
Elektronická hudba
61 x [8%]
Metal
50 x [7%]
Hip hop / Rap
167 x [22%]
R&B & Soul
51 x [7%]
Folk & Country
54 x [7%]
Regionální a světová hudba
76 x [10%]

Celkem hlasovalo : 756

POČASÍ

Počasí Praha - Slunečno.czPočasí Brno - Slunečno.cz
Počasí Plzeň - Slunečno.cz

BLOG/ČEK

„Zdá se mi být až poněkud absurdní, že naším největším nepřítelem může být naše vlastní ego. Je to totiž racionální složka, která je podřízena především našemu svědomí a sociálním vazbám. Výsledkem tohoto hierarchického systému je naše chování. Ať chceme nebo ne, je to prostě tak. Zdravé ego je u člověka vždy rozpoznatelné, protože takový člověk se opírá o své emoce, aby porozuměl především sám sobě a prostředí, ve kterém žije a pracuje.“

Lenka Žáčková

Facebook

JDI nahoru