Koledování mělo v českých zemích nesmírně pestrou podobu a v jednotlivých regionech se lišilo nejen repertoárem, ale i podobou koledníků, jejich rekvizitami a významem celého rituálu. V některých krajích šlo o slavnostní obřad, jinde o rozpustilou, téměř divadelní podívanou.
Na Moravě a ve Slezsku bývalo koledování často spojeno s maskami a převleky. Koledníci chodili jako „Tři králové“, ale také jako pastýři, kominíci či postavy z lidových her. V některých obcích se dodnes udržuje zvyk, kdy koledníci nesou velkou hvězdu na tyči (symbol Betléma) a zpívají dlouhé, mnohaslokové písně, které se předávaly ústně. Na Slovácku se koledovalo velmi slavnostně: koledníci přicházeli v krojích a jejich návštěva byla považována za požehnání domu.
V Čechách se tradice lišily kraj od kraje. Na Chodsku chodily děti s tzv. „betlémem“, malou skříňkou s figurkami, kterou nosily od domu k domu. Na Plzeňsku se koledovalo už od svítání a koledníci často dostávali nejen jídlo, ale i drobné peníze. V Podkrkonoší se udržela tradice tzv. „štědrovečerních her“, kdy skupiny mladíků předváděly krátké dramatické výjevy o pastýřích nebo Herodovi.
Na Hané se koledníci nazývali „štědrovníci“ a jejich příchod byl spojen s přáním hojnosti a úrody. Zpívali koledy, které měly často až zemědělský charakter, prosili o dobrý rok, zdravý dobytek a plná pole. Hospodáři jim za to dávali koláče, jablka nebo kus uzeného.
V horských oblastech, například na Šumavě nebo v Jeseníkách, mělo koledování i praktický rozměr. Zimy byly dlouhé a tvrdé, a tak se koledníci stávali jakýmisi posly mezi jednotlivými chalupami. Přinášeli zprávy, přání a někdy i drobné dárky, které pomáhaly udržet sousedské vazby v době, kdy se lidé kvůli sněhu a mrazu téměř nevídali.
Na Valašsku se dodnes udržují tzv. „betlemáři“, skupiny mužů, kteří chodí s velkým dřevěným betlémem a zpívají archaické koledy. Jejich zpěv má často až baladický charakter a patří k nejstarším dochovaným formám koledování u¨nás.
