Svátek Zjevení Páně připomíná příchod mudrců k Ježíši

Svátek Zjevení Páně, lidově „Tří králů“, představuje vrchol vánočního období. Připomíná okamžik, kdy se Kristus zjevuje nejen izraelskému národu, ale celému lidstvu, a svým významem navazuje na svátek Narození Páně. V obou případech se Bůh ukazuje jako člověk, jako novorozené dítě Ježíš, které nejprve přicházejí uctít prostí pastýři a poté i mudrci.

Podle legendy přišli Ježíše přivítat mudrcové z dalekých zemí. Bible je označuje jako pohany, některé starší prameny jako mágy, což tehdy neznamenalo kouzelníky, ale vzdělance zabývající se hvězdami, přírodními jevy a náboženskými znameními. Nejčastěji se předpokládá, že šlo o hvězdopravce z Persie, příslušníky babylonského kněžstva spojeného s kultem Zarathuštry, kteří byli proslulí svou znalostí astronomie i výkladu nebeských úkazů. Jak uvádí evangelium: „Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ (Mt 2,2)

Jejich cesta bývá tradičně spojována s proroctvím z knihy Numeri, kde prorok Balaám předpovídá, že „z Jákoba vyjde hvězda“ – symbol nového krále Izraele. Když se na obloze objevila neobvyklá jasná hvězda, mudrci ji chápali jako znamení naplnění tohoto proroctví. Vydali se proto na dlouhou cestu, aby vzdali úctu novorozenému králi, kterého neznali jménem, ale rozpoznali ho podle znamení, jež podle jejich víry nemohlo být náhodné. Jejich příchod tak symbolizuje nejen hledání pravdy, ale i otevřenost vůči Božímu zjevení napříč kulturami a národy.

Svátek Tří králů doprovází řada lidových zvyků. U nás je nejznámější žehnání domů, při němž se na dveře svěcenou křídou píší písmena K+M+B+ (ve světě C+M+B+). Nejde však o počáteční písmena Kašpara, Melichara a Baltazara, jak se často mylně uvádí, ale o zkratku latinského „Christus mansionem benedicat“ – „Kristus žehnej tomuto domu“. Tři křížky symbolizují Nejsvětější Trojici: Otce, Syna a Ducha Svatého.

Označení „králové“ se objevuje až v 6. století u sv. Caesaria z Arles, který se odvolává na 72. žalm. Počet mudrců se v různých tradicích liší, západní církev uvádí dva až čtyři, východní až dvanáct. Jména Kašpar, Melichar a Baltazar se objevují pravděpodobně až v lidových vyprávěních 7. století.

lž/red