Často se objevují odvážné teorie, že pravěcí lidé jedli jen párkrát týdně a hladovění bylo jejich běžným životním stylem. Antropologie ale ukazuje jiný obraz: pokud měli příznivé přírodní podmínky, rozhodně netrpěli trvalým hladem. Jejich stravování bylo nepravidelné, ale přirozené, řízené krajinou, sezónou a úspěchem lovu, ne mýty, které dnes kolují internetem.
Hostina, nebo téměř nic
Lovci a sběrači jedli tehdy, když měli co. V obdobích hojnosti po úspěšném lovu, v čase zralých plodů nebo v krajinách bohatých na ryby, mohli jíst i několikrát denně. V příznivých podmínkách nebyl hlad každodenní realitou, ale spíše občasnou epizodou.
Když se však nedařilo, přišla na řadu skromnost. Někdy jedli jen jednou denně, jindy přežívali na bobulích, koříncích či ořeších. Občas, zejména v zimě nebo v nehostinných oblastech, téměř nejedli vůbec. Antropologové tento rytmus popisují jako přirozené střídání „hostiny a půstu“.
Sběračky jedly častěji, lovci ve vlnách
Denní režim se lišil i uvnitř tlupy.
- Sběračské skupiny, často ženy a děti, měly přístup k drobným zdrojům potravy jako je hmyz, vejce či plody. Jedly tedy průběžně, v malých dávkách.
- Lovci fungovali ve větších intervalech. Lov byl energeticky náročný a ne vždy úspěšný. Po úlovku následovala velká hostina, po neúspěchu období střídmosti.
Antropologické zajímavosti, které mění pohled na pravěké stravování
1) Nepravidelnost jako motor evoluce
Jedna z teorií říká, že právě nepravidelný přísun potravy přispěl k rozvoji lidského mozku. Plánování, paměť, spolupráce při lovu i improvizace v době nedostatku, což posilovalo kognitivní schopnosti.
2) Oheň změnil všechno
Když se lidé naučili vařit, získali z potravy více energie. Vařená strava je měkčí, lépe stravitelná a umožnila zmenšení čelistí i trávicího traktu.
Antropolog Richard Wrangham to shrnuje slovy:
„Vaření nás udělalo lidmi.“
3) Pravěcí lidé jedli téměř vše
Strava byla pestrá a závislá na regionu:
- maso a orgány zvířat
- ryby a měkkýši
- hmyz
- plody, semena, ořechy
- kořínky, hlízy
- med
Med byl mimochodem jednou z nejenergetičtějších složek stravy a lovci ho vyhledávali s překvapivou vytrvalostí.
4) Svačiny jako náhodné nálezy
Moderní koncept svačiny neexistoval. Jídlo se neplánovalo – našlo se, nebo ne.
Když narazili na keř plný plodů, jedli. Když našli mraveniště, jedli. Když ulovili zvíře, jedli všichni.
5) Pohyb před jídlem byl normou
- Pravěcí lidé se nejdřív hýbali, teprve pak jedli.
- Hlad byl signálem k aktivitě, ne k odpočinku.
- To je přesný opak dnešního životního stylu.
Rytmus, který jsme ztratili
Moderní koncept snídaně, oběda a večeře vznikl až s usedlým zemědělstvím. Teprve tehdy se jídlo stalo pravidelnou součástí dne a společenským rituálem.
Pravěký člověk však žil jinak. Jeho stravování bylo intuitivní, přirozené a hluboce propojené s okolním světem. Jak říká antropolog Herman Pontzer: „Naše těla jsou navržena pro svět, který už neexistuje.“
A právě tato věta vystihuje vše. Pravěcí lidé nejedli podle hodin. Jedli podle života.
.jpg)
