Výstava Příběhy proměnila Suchardův dům v Nové Pace v místo, kde se ticho stává prostorem k nadechnutí a jemné nuance získávají vlastní hlas. Pavlína Gardianová patří k malířkám, které nepotřebují velká gesta, aby zasáhly hluboko. Její obrazy, vystavěné na symbolice, snovosti a citlivém vnímání vnitřní krajiny člověka, působí jako krátké zastavení uprostřed dne, jako okamžik, kdy se svět na chvíli zpomalí. A i když výstava už skončila, její atmosféra zůstává jako tichý dozvuk, který se nechce vytratit.
Gardianová pracuje s tichem jako s plnohodnotným výrazovým prostředkem. V jejích obrazech se objevují jemné, téměř nepostřehnutelné detaily, které se divákovi otevírají postupně, jako by ho vedly k vlastnímu příběhu. Její tvorba je křehká, ale nikdy slabá, lyrická, ale pevně zakořeněná v hlubokém vnitřním prožitku. Právě tato schopnost spojit snovost s pravdivostí činí z Pavlíny Gardianové jednu z nejvýraznějších osobností současné české výtvarné scény.
„Výstavu Pavlíny Gardianové vnímám jako velmi silné, a přitom křehké setkání s výtvarným světem, který otevírá prostor pro ztišení a vlastní vnitřní prožitek. Její obrazy se nesnaží o prvoplánový efekt, o to více v člověku zůstávají,“ uvedla ředitelka muzea Iveta Mečířová.
Vernisáž měla intimní, a přesto slavnostní atmosféru. Do muzea dorazili přátelé umění i návštěvníci z různých koutů republiky, aby se setkali s autorkou, která svou tvorbou dokáže probudit emoce, jež se slovy popisují jen těžko. Hudební doprovod houslového virtuosa Jaroslava Svěceného se s jejími obrazy propojil s překvapivou lehkostí. Zazněla Bachova Ave Maria, skotská Amazing Grace i improvizace vytvořená přímo pro tuto příležitost, jako by hudba a malba sdílely společný dech.
Úvodní slovo PaeDr. Jana Luštince bylo kultivované, lidské a citlivě navázané na autorčin svět. Vernisáž navíc získala osobní tón díky tomu, že Pavlína Gardianová nedávno oslavila narozeniny. Jaroslav Svěcený připomněl, že oba pocházejí z východních Čech, kraje s bohatou uměleckou tradicí a jemným spirituálním podhoubím. „Věřím, že si návštěvníci z výstavy odnesli nejen estetický zážitek, ale i svůj vlastní příběh, možná i chvíli klidu, kterou si dnes tak často nestihneme dopřát,“ dodala Iveta Mečířová.
.jpg)
