Vynikající herec a interesantní muž. To byl Miloš Kopecký. Řadu let byl ideálním představitelem gaunerů, lumpů nebo svůdníků. Teprve později začal dostávat i kladné role, z nichž čišel intelekt, nadhled a moudrost. Netajil se tím, jak moc miluje život, umění a ženy, což samozřejmě prosáklo do jeho rolí a třeba i do novinových rozhovorů a knih, které o něm byly napsány.
„Domnívám se, že správný chlap musí mít v sobě malé zrnko, malou krůpěj čehosi ženského a na druhé straně žena, správná žena, v sobě musí mít rys chlapství. Bez toho ženského rysu to není chlap, nýbrž lopata, a žena bez mužského rysu není žena, nýbrž slepice,“ prohlásil herec jen tak mimochodem.
Narodil se 22. srpna 1922 v rodině pražského kožešníka a o svou matku přišel, když mu bylo devatenáct. Jako Židovka, s níž se ovšem její manžel a Milošův otec raději rozvedl, musela za německé okupace do Osvětimi, odkud se už nikdy nevrátila. Po celý život si vyčítal, že otci v rozvodu nezabránil a tím svou matku nezachránil. Právě její ztráta mohla být podle lékařů důvodem jeho vážného onemocnění maniodepresivní psychózou.
Jako mladík školu nenáviděl a gymnázium, na které byl původně přijat, ukončil v primě. Otec ho dal vyučit na řemeslo kožešníka, ale ani to se prý nedoučil. Lákaly ho úplně jiné světy. Literatura a možná už tenkrát tak trochu pošilhával po divadle. Ještě v době druhé světové války působil v souboru Tvar.
Teprve po roce 1945 se stal členem hereckého souboru Větrník, i když tam původně začínal jako rekvizitář. Než však v polovině 60. let nastoupil do souboru pražského Divadla na Vinohradech, kde působil řadu let, prošel pár štací. Jezdil i na zájezdová představení s Miroslavem Horníčkem a dostal se až do Národního divadla, ale tamní angažmá mu nebylo souzeno. Jednou se společensky natolik unavil, že představení nedohrál.
Miloš Kopecký začínal na jevišti, záhy však pronikl na filmové plátno a o něco později i na televizní obrazovku. Poprvé si zahrál epizodní roličku studenta v historickém velkofilmu Jan Roháč z Dubé (1946), po němž následovala celá řada dalších rolí.
Z těch výraznějších to byl určitě jeho kancléř v pohádce Pyšná princezna (1952), klaun Tonda v komedii Cirkus bude (1954), jeden z trojice vypočítavých princů v další pohádce Byl jednou jeden král (1954), titulní postava v dětské sci fi Baron Prášil (1961), Horác-Hogofogo v parodii na kovbojky Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964) nebo tajemník v Podskalského komedii Bílá paní (1965).
Později k nim přibyly i postavy jeho nenapravitelných svůdců, ať už to byl Petr Vok ve filmových Svatbách Petra Voka (1970) nebo Alfons Karásek v televizní hudební hříčce Alfons Karásek v lázních (1971), která se pak dočkala - opět v režii Zdeňka Podskalského - několika dalších pokračování. Objevil se i v televizním muzikálu Příliš krásná dívka (1973), kde hlavní roli hrála a zpívala Helena Vondráčková. Ale filmové diváky bavil i svými hereckými kreacemi, které vložil do postavy maloměšťáckého pana Nováka v komedii Zítra to roztočíme, drahoušku...! (1976).
Jeho padouši, zhýralci, sňatkoví podvodníci, sukničkáři a nerudní strejci, kterými ho režiséři zahrnuli, měli u širokého publika úspěch. A pak s najednou objevil v televizním seriálu Nemocnice na kraji města (1977), kde dostal charakterní roli doktora Štrosmajera, a diváci zírali, jak bravurně si s postavou stárnoucího ortopeda poradil.
Ti, kteří ho neviděli hrát třeba na scéně vinohradského divadla, byli překvapeni hloubkou jeho herectví. Ta byla ostatně patrná i z jeho dalších dvou velkých rolí, které ztvárnil ve filmech Causa králík (1979) a Jak napálit advokáta (1980).
Těch rolí, co zahrál, byly stovky ať už na jevišti či před kamerou. Ale mám moc rád neefektní, ale působivý film režiséra Jaromila Jireše Prodloužený čas (1984), v něm hrají hlavní role právě Miloš Kopecký a Táňa Fischerová. Je to smutná komedie o vážných věcech lásky, života a smrti. Mimochodem, výbornou knihu o něm napsal Milan Hein.
Miloš Kopecký zemřel 16. února 1996 ve věku 73 let.
Robert Rohál
Foto: archiv autora
.jpg)
