K nerozeznání od Stalloneho. Anthony Ippolito ve filmu Já, Rocky ohromuje neuvěřitelnou proměnou

♦

Je to mladý Sylvester Stallone, nebo brilantní herecká iluze? Anthony Ippolito ve filmu Já, Rocky předvádí tak přesvědčivou proměnu, že divák často tápe, zda sleduje původní záběry z roku 1976, nebo nově natočené scény. Podoba s mladým Slyem je místy až znepokojivě přesná. Já, Rocky však není jen nostalgickým návratem k jednomu z nejzásadnějších filmů historie. Vypráví skutečný příběh mladého Sylvestera Stalloneho, herce, kterého Hollywood dlouho odmítal, ale který se nevzdal své jediné šance. Právě jeho neústupnost stála u zrodu legendy, která změnila filmový svět. Snímek režiséra Petera Farrellyho vstoupí do českých kin 19. listopadu v distribuci společnosti Bioscop.

Film nás zavede do poloviny sedmdesátých let, kdy jméno Sylvester Stallone neznamená téměř nic. Nemá peníze, nemá role a nemá jistotu, že se mu někdy podaří prorazit. Má ale scénář, který během několika dní napíše o boxerovi z Filadelfie, outsiderovi, jenž dostane životní šanci postavit se světovému šampionovi. Příběh Rockyho okamžitě zaujme filmová studia a na stole se objevují nabídky, které by Stallonemu mohly zásadně změnit život. Jenže producenti chtějí obsadit známou hvězdu. Stallone odmítne. I přes finanční nouzi trvá na jediné podmínce: Rockyho musí hrát on sám. Riskuje všechno, a právě toto rozhodnutí nakonec změní jeho život i dějiny kinematografie.

Anthony Ippolito se musel poprat s mimořádně náročnou rolí. Hrát Stalloneho, který hraje Rockyho, vyžaduje přesnost, fyzickou proměnu i hluboké pochopení člověka, který tehdy stál na úplném začátku. „Musel jsem trochu přibrat, protože on byl hodně svalnatý a já hubenější,“ říká herec. Studoval Stalloneho filmografii, staré rozhovory i drobné detaily jeho projevu. Měl možnost s ním mluvit online, protože Stallone natáčel seriál Král Tulsy. „Byl velmi vstřícný a velkorysý. Vyprávěl mi, jak byl tehdy na všechno sám.“ Právě tato osobní svědectví pomohla Ippolitovi pochopit mladého muže, kterému tehdy věřilo jen minimum lidí. „Hodně věcí stálo proti němu. Měl ale sílu pokračovat. Slyšet ho o tom mluvit bylo nesmírně inspirativní.“

Podle režiséra Petera Farrellyho je Ippolitova proměna nejvíc patrná ve chvílích, kdy film rekonstruuje natáčení původního Rockyho. Tvůrci se rozhodli některé ikonické záběry vytvořit znovu, co nejpřesněji a s maximální úctou k originálu. „Nechtěli jsme Rockyho natočit znovu. To nejde. Chtěli jsme ukázat, co všechno vedlo k tomu, že vznikl,“ říká Farrelly. Zároveň dodává: „Natočili jsme záběry, které jsou identické s těmi původními. Nebudete schopni poznat rozdíl.“ Po prvních projekcích se ho diváci ptali, kolik záběrů pochází ze skutečného filmu. „Stalloneho příběh kopíruje Rockyho až neuvěřitelně. A Sly to měl ještě těžší. Rocky měl alespoň nějakou práci. Stallone byl bezdomovec.“ A zatímco Rockyho vítězství spočívá v tom, že vydrží všech patnáct kol, jeho tvůrce nakonec skutečně vyhrál. „Rocky nevyhraje. Přežije. Stallone ale vyhrál.“ Právě proto Farrelly chtěl film natočit. „Všichni mluví o Rockym, ale skutečným bojovníkem byl Stallone. Konečně se mu dostává uznání.“

Ve filmu se dále objeví AnnaSophia Robb jako Stalloneho tehdejší manželka Sasha Czack, Matt Dillon jako jeho otec Frank Stallone Sr., Stephan James jako představitel Apolla Creeda Carl Weathers, P. J. Byrne jako producent Irwin Winkler, Toby Kebbell jako Robert Chartoff a Jay Duplass jako režisér původního Rockyho John G. Avildsen.

Já, Rocky vstoupí do českých kin 19. listopadu 2026 v distribuci společnosti Bioscop.

PROMISE - vůně, kterou musíte mít

BIO SCULPTURE - Kiwi Scrub

Novinky z audioteky

Mladý ječmen

Anketa
POČASÍ

Počasí Praha - Slunečno.czPočasí Brno - Slunečno.cz
Počasí Plzeň - Slunečno.cz

BLOG/ČEK

„Zdá se mi být až poněkud absurdní, že naším největším nepřítelem může být naše vlastní ego. Je to totiž racionální složka, která je podřízena především našemu svědomí a sociálním vazbám. Výsledkem tohoto hierarchického systému je naše chování. Ať chceme nebo ne, je to prostě tak. Zdravé ego je u člověka vždy rozpoznatelné, protože takový člověk se opírá o své emoce, aby porozuměl především sám sobě a prostředí, ve kterém žije a pracuje.“

Lenka Žáčková

Facebook

JDI nahoru