Když se podíváme do typického současného českého bytu, už v něm sice nenajdeme robustní obývací stěny ani přemíru drobných dekorací, ale často narážíme na opačný extrém. Bílé zdi, katalogová sedačka, vše sterilně sjednocené v jednom tónu a prázdno. Strach z designové chyby nás paralyzuje, a výsledkem jsou interiéry bez odvahy, které působí studeně, neosobně, nedotaženě a ploše. Podle interiérové designérky Jany Pařízkové je přitom kouzlo právě v odvaze vnést do prostoru život, osobitost a struktury. Ukazuje, že interiér potřebuje hloubku, vášeň a chuť kombinovat. Proč české domácnosti často postrádají atmosféru a jaké přešlapy ve své praxi vídá nejčastěji?
Tlak na praktičnost a představu dokonalosti Praktičnost je do určité míry logická, ale rozhodně není vším. Je samozřejmě praktičtější mít dlažbu než dřevěnou podlahu, ale tu by si asi nikdo nedal pod pohovku v obýváku. Jana vnímá, že lidé stále více touží po tom, aby se doma cítili příjemně. Často už měli možnost takové interiéry zažít, ať už u známých nebo na dovolené, a znají pocit, kdy vás prostor obejme. Takový interiér probouzí jiné emoce a je radost v něm být.
Přílišný minimalismus a strach z výrazných prvků V určité době se Češi potřebovali vymezit vůči domácnostem plným dekorací nebo vůči socialistickým kuchyním. Bílé, šedé, béžové a prázdné působilo jako ideální volba. Jenže to, co funguje ve velké funkcionalistické vile s krásnými okny, nemusí fungovat v panelákovém bytě. Pod mantrou minimalismu tak často vznikají interiéry, které jsou neosobní, studené, nedotažené a neútulné. Často zaznívá i věta, že by se to mohlo okoukat. Jana naopak doporučuje pracovat s bohatostí struktur, materiálů, barev a klidně i s komplikovanými detaily. Právě to dodává prostoru hloubku a vytváří atmosféru butikového hotelu. Chce to více odvahy, lehkosti, vášně a osobitosti.
Přílišná sladěnost a urputnost Interiéru často prospěje, když věci nejsou dokonale a urputně sjednocené. Mnohdy nezáleží na tom, zda je něco nové nebo staré, ale zda je to dobré. Lidé mají často pocit, že když si vyberou černé matné kliky, musí mít stejný mat i na vypínačích, bateriích, WC tlačítku a všech úchytkách. Podle Jany to ale vůbec není nutné.
Posedlost fenoménem velké kuchyně Někdy to působí, jako by kuchyně byla pro Čechy statusová záležitost, podobně jako auto. Lidé do ní směřují většinu energie i financí. Kuchyně je samozřejmě důležitá, ale stejně důležitý je i zbytek bytu. Podstatný je celek. Jana často vídá kuchyně, které jsou nepřiměřeně velké vůči prostoru, ve kterém lidé skutečně žijí. Velká kuchyň s ještě větším ostrůvkem a v rohu malá jídelní část nebo pohovka je častý obrázek.
Strach kombinovat staré s novým Nezáleží na tom, zda je vše nakoupené od jedné prémiové značky, nebo v jednom řetězci. Funguje, když věci nejsou jednotné. Pro Janu má správný vibe, když je interiér roztříštěný, kdy se v něm potkává dražší s levnějším, vintage s moderním. Teprve tehdy se interiér posouvá od šablony k prostoru s duší. Samozřejmě to neznamená, že cokoli smícháme, bude to skvělé. Chce to cit.
Jana Pařízková působí jako interiérová designérka více než deset let. Miluje interiéry, které vyzařují osobitost a energii. Vystudovala interiérový design a stojí si za tím, že úkolem designéra je vytvořit harmonickou a zabydlenou atmosféru.
Více informací a realizované projekty najdete na webu www.janaparizkova.cz.
.jpg)
